L'Auberge Espagnole [Erasmus a spol.] (2002)

"Ubytování mi zajistila matka přes známého, kterého neznám. Má tu neteř u které jsem měl bydlet. Ale bylo by to moc složité. Bylo to složité dřív, než jsem vůbec přijel. Typická akce mojí matky. Díky mami. Příště už ti na to neskočím."

U každého filmu se snažím přijít na to, proč má zrovna takový nebo onaký název. Často nesou filmy názvy s prvoplánově jasným sdělením, ale občas jsou výsledkem promyšlené konstrukce a můžou nám zážitek z filmu třeba nějakým způsobem umocnit, doplnit nebo upozornit na nějakou myšlenku filmu, která by nám jinak mohla uniknout. U tohoto filmu by měl český distributor skutečně těžkou práci, pokud by chtěl přesně vystihnout český ekvivalent jeho názvu. Doslovný překlad francouzského názvu naznačuje cosi jako "španělská hospoda". S obsahem filmu by to mnoho nesouviselo, krom toho, že se ve Španělsku z velké části odehrává. Nemá to nic společného s českým úslovím, které užívá "španělské vesnice", pro niž mají Francouzi jiný ekvivalent. Proto se zdá, že český název je v daném případě mnohem výstižnější. Nicméně ona "španělská hospoda" pro Francouze znamená také místo, kde každý najde to, co si přinese. Místo, kde jíte potraviny, které jste si přinesli. Sám hrdina filmu tak označuje byt, ve kterém bydlí. Takže pokud se interpretačně posuneme ještě o kousíček dál je to metafora na dané prostředí, kde bydlí. Žije se směsicí lidí různých národností, takže každý přinese něco ze své kultury, své mentality a všichni se snaží nějak spolu vyžít navzájem. Nutno říci, že "Erasmus a spol." je alespoň pro mě elegantním řešením. Není u toho třeba tolik přemýšlet, není třeba znalost francouzštiny, není zapotřebí pátrat na francouzských slovníkových stránkách a už vůbec není potřeba smolit tento dlouhý text.

Sundává si ponožky, asi už jde do tuhého.
Nebo do sandálů.

K obsahu filmu. Jak hlavně z českého názvu vyplývá, hlavní hrdina se vydává na Erasmus, tedy na studijní program do zahraničí. A jelikož si potřebuje dobře procvičit španělštinu, aby dostal místo v prestižní firmě, vydává se do Barcelony. Sic v rámci postgraduálních studií, ale jak se zdá, od běžného Erasmu se to v podstatě vůbec neliší. Záběrů ze školních lavic je tam podle očekávání skutečně málo (napsal bych, že byl jeden, ale možná by se pak ozval nějaký hnidopich, že byly dva). Ale zbytek filmu už může překvapit. Hlavní hrdina každý den tvrdě nepaří (tzv. "party hard"), nepozná ženy z celého světa a nebudí se každé ráno, jak už to chodí, v nějakém neznámém pokoji s poletujícím tučňákem nad hlavou polonahý a připoután k radiátoru s čerstvým tetováním na čele, které je ve skutečnosti mapou k pokladu, s monoklem a alkoholovým okénkem na předchozích 24 hodin... Nejsem si jist, jak je to s koncentrací tučňáků v okolí Barcelony (napsal bych, že žádný není, ale zase mě děsí ten hnidopich), ale hlavně pokud čekáte takový zážitek, lze doporučit spoustu jiných filmů (přes obě Pařby - alkohol, amnézie, Zach Galifianakis; Project X - party hard hadr; až po Piráty z Karibiku - opice, rum, opice po rumu).

Místo na gauči je vhodné hlídat neustále!

Tento film nabízí odlišný zážitek. Hlavní hrdina se jmenuje Xavier a celým snímkem nás bude doprovázet jeho hlas v roli vypravěče příběhu. Komentuje události s nádechem jemné ironie a zpříjemňuje celkový zážitek z filmu. Kamera, která je ve filmu užita, je velmi zvláštní. Často jsou záběry roztřesené, ze zvláštních úhlů a jen umocňují atmosféru neznámého prostředí v novém velkoměstě. Scény jsou občas zrychlené podkreslené pouze Xavierovým hlasem a občas jsou do nich přidány další efekty, například prolínání několika záběrů stejného aktu najednou (ideální pro pocit opilosti, pokud nemůžete pít), celkově to na mě působilo dojmem, že se nejedná o profesionální celovečerák do kina. Spíše to mělo takový dokumentární nádech. A scény, kde mluví jeden přes druhého naprosto "neorganizovaně" a autenticky, snímané roztřesenou kamerou, která skáče po jednotlivých aktérech, tomuto pocitu jen přidávají.

Hlavní náplní filmu je nejenom vyrovnání se s novým způsobem života v naprosto cizím prostředí, ale také zde hraje velkou roli Xavierův vztah s jeho přítelkyní, který podstupuje velmi těžkou zkoušku, nicméně nečekejte klasickou romantiku. Jak se seznamujete s novými spolubydlícími, přestává hrát hlavní housle pouze Xavier a začíná to být příběh o celé partě. Stále převažuje téma milostných vztahů. Samozřejmě i na tu párty dojde.

Předstírat gaye musí být těžké.
Ale co takhle předstírat jako gay...

Humor ve filmu je servírován hlavně v podobě Xavierova vyprávění, dialogy mezi studenty jsou rovněž nabité studentským humorem a často se tu také vyskytuje humor v podobě střihu, naprosto beze slov. Máte před očima nějakou situaci a následující scéna vás rozesměje sama od sebe pouze tím, že se objeví. Takové přesně načasované vtípky mi byly velmi sympatické.

Jelikož se jedná o francouzský film a dialogy v něm mají působit (a taky skutečně působí) naprosto přirozeně, tak neznalec francouzštiny nemá moc šancí si vychutnat film bez českých titulků. Bohužel často zjistíte, že titulky musely být velmi zjednodušovány, aby bylo vůbec reálné je stíhat přečíst, takže vám některé slovní obraty mohou uniknout. Proto by mohla být v daném případě vhodná volba dabované verze.

Ahoj, jsem Romain. Brzy natočím
L'Arnacoeur, ze kterého si mě asi pamatujete.

K hercům se zatím tradičně s kolegou vyjadřujeme v podstatě bez výtek a nejspíš se to dlouho nebude měnit, protože kdo by se taky chtěl dívat na film s hroznými herci (snad jen profesionální filmový kritik). Romain Duris, který hraje Xaviera je vskutku dobrý herec s takovým netradičním komediálním kukučem. Když se pokusí usmát, určitě to zafunguje i na vás. Jelikož tento film byl už druhý, který jsem s ním viděl, zjistil jsem, že je to vlastně můj oblíbený herec. Ostatní herci jsou také super a celkově celý film působí přirozeně a nenuceně. Což bylo určitě jeho záměrem.

Zda je závěr filmu spíše hořký nebo sladký, to si můžete vychutnat sami, ale pokud dojdete tak daleko, existuje ještě pokračování Xavierových dobrodružství, které byste nejspíš neměli opomenout. To samé platí o Erasmu a obecně získávání nových úžasných zážitků nejenom v zahraničí.

Ať v sobě i vy najdete kousek Xaviera,

Šojerulin <(")

UPDATE:Nyní po shlédnutí druhého dílu, který se motá opět kolem Xaviera, se k němu můžu kvalifikovaně (jako divák, samozřejmě) vyjádřit. Pokud se vám líbil díl předešlý tak se vám bude líbit i tento. Nese opět metaforický název "Les Poupées russes", což v originále znamená "ruské panenky" tedy takzvané matrjošky. Představují ženy, které muž během svého života pozná a pokaždé dumá nad tím, zda-li tahle už je skutečně ta poslední. Snímek je opět prodchnut stejnou odrůdou humoru, očekávejte i stejný styl vyprávění. Přestože už se nebudeme pohybovat ve studentském prostředí a Xavier je čerstvý třicátník, přišlo mi, že nezestárl ani o den a je pořád stejný, jako když byl na studijním pobytu v Barceloně. Drží si svůj osobitý humorný nadhledu a poznává staré i nové ženy, jak se sluší a patří. Takže pokud máte chuť, neváhejte a dejte tomuto filmu šanci. A možná zjistíte stejně jako já, že britský přízvuk je prostě zatraceně sexy!

A krátký úryvek z Xavierova vyprávění:

"Tak, teď píšu povídky. Mojí prací je vyprávět příběhy pro všechny. Přesto ty nejkrásnější a nejlepší příběhy vyprávím téhle paní. To je paní Vanpeteguemová. Moje bankéřka."